Klimatizací nemusíte jen chladit

Lidé se klimatizací bojí. Jsou to pro ně hlučné stroje, které umí dělat jen strašnou zimu a angínu, ale tak to není.

Klimatizační jednotky typu „split“ získaly své označení z anglického „to split“ – rozdělit. Sestávají vždy nejméně ze dvou dílů. Vnitřní díl, ve kterém je chladič a filtr vzduchu, bývá pověšen v místnosti na zdi, pod oknem, nade dveřmi a podobně.

Venkovní díl (kondenzační jednotka) obsahuje kompresor, ventilátor a kondenzátor, umísťuje se na střechu, na dvůr, prostě zvenku budovy. Na jednu vnější jednotku může být zapojeno až pět vnitřních. Kondenzační jednotka je hlučnější, její hlučnost je kolem 55 dB, jejím umístěním venku dochází k snížení hlučnosti a úspoře místa v interiéru. V případech, kdy vzduchem chlazenou kondenzační jednotku není možno instalovat vně budovy, používá se jednotka s vodou chlazeným kondenzátorem. Ten se pak umísťuje k nejbližšímu vodovodnímu kohoutku a odpadu vody.

Okenní klimatizace jsou rozšířeny spíše v USA, Japonsku a v tropických zemích. Zařízení se vyrábějí s chladicím výkonem 1,5 až 10 kW. Jednotky se zabudují do okna nebo do zdi tak, že část s kondenzátorem je vystrčena do venkovního prostoru a část s výparníkem – chladičem – vyčnívá do místnosti. Jedním motorem je poháněn venkovní i vnitřní ventilátor. I tyto jednotky se dodávají jako tepelná čerpadla.

Mobilní klimatizace je kompaktní zařízení, které snadno přemístíme podle potřeby. Stačí zapojit do elektrické sítě a hadici pro odpadní vzduch vyvést ven pootevřeným oknem či případně speciálně připraveným otvorem. Mobilní a okenní klimatizace jsou levnější, ale obvykle méně výkonné a hlučnější než dělené chladicí jednotky. Existují také nástěnná zařízení bez vnější jednotky. Montují se na zeď a chlazení kompresoru probíhá samostatným okruhem, jeden otvor ve zdi vzduch nasává a druhý vyfukuje. Výhodou je snadná instalace a téměř žádná údržba.