Zdroje osvětlení

I obyčejná žárovka potřebuje dost přemýšlení. Doba Edisonových žárovek pominula. To, co si dnes našroubujete do patic vašeho lustru, dokáže zamotat hlavu.

Od září roku 2009 se postupně ukončoval prodej klasických žárovek se žhaveným wolframovým vláknem. Koupit je dnes by tedy už nemělo být možné. Jenže výrobci obešli nařízení a tyto žárovky začaly nazývat tepelnými emitory, ozdobnými osvětlovacími tělesy apod. V nabídce tak jsou stále. Jen jsou dražší a hůř sehnatelné. A tak jsme nuceni kupovat úsporné žárovky a zářivky, které mají mnohem nižší spotřebu elektrické energie, což byl původní účel nařízení Evropské unie.

Můžeme obecně říct, že úsporná kompaktní zářivka uspoří přibližně padesát procent energie proti klasické žárovce, LED diodové žárovky pak z výsledné hodnoty dalších padesát procent. Ve výsledku jsme tedy na nějakých 25 % spotřeby elektrické energie původní wolframové žárovky. To, že jsou to velké peníze, ukazuje i statistika, která říká, že přibližně 16 % elektrické energie spotřebované v českých domácnostech padne na osvětlení.

Navíc je tu další aspekt. Úsporné žárovky vydrží déle. Mnohem déle. Kdybychom vzali výrobce za slovo, tak klasická žárovka má životnost 1000 hodin svícení, LED žárovka pak 50 000 hodin svícení (pozor – tento údaj není tak docela pravda). Jednoduchým propočtem bychom tak vynásobili cenu klasické žárovky (třeba 30 Kč) padesáti nutnými výměnami a dostaneme se na hodnotu 1500 Kč. Takže LED žárovky by se svými několika stovkami korun měly být i v tomto ohledu výrazně levnější.

Dodnes lidé vybírají žárovky podle příkonu. Přijdou do krámu a chtějí „šedesátku“. Jenže pak jsou překvapení, když nová žárovka nesvítí tak, jak si představovali. Příkon totiž udává, kolik elektřiny světelný zdroj spotřebuje. Nevypovídá o tom, jaké množství světla světelný zdroj vyzáří. Výrobci však stále uvádí srovnání s klasickou žárovkou. Například u kompaktní zářivky 5 W = 26 W.

To, co zákazník ale potřebuje vědět, je světelný tok. Udává se v lumenech (lm) a je to vlastně veličina, která udává, jak moc bude žárovka svítit. Kdybychom chtěli například klasickou šedesátkovou žárovku srovnat s LED žárovkou, pak musíme hledat svítivost 806 lumenů. U kompaktní zářivky by to ale bylo 741 lm.

Nepleťte si ovšem světelný tok s intenzitou osvětlení. Tady jde už o poměrnou hodnotu. Jde totiž o světelný tok dopadající na jednotku plochy – tedy lm/m². Jeho samostatnou veličinou je lux (lx). Pro klasickou kancelářskou práci byste měli mít žárovku s intenzitou osvětlení 300 lx, na ostatní místa je zapotřebí výrazně méně. S věkem však potřeba intenzity osvětlení roste. Intenzita osvětlení není na krabičkách udávaná jako hlavní hodnota.

 

Studené nebo teplé?

Někdo vyznává teplejší odstíny bílé, jiný je spíš na odstín denního světla. Každý to má jinak. Třeba severské národy jsou přirozeně na teplejší tóny, jižanské na ty chladnější. Jak to máme my? Podle statistik se řadíme k Švédům a Norům. Jak poznat, jakou bude mít žárovka barvu? Na krabičce budete mít napsáno, jestli její vyzařovací teplota světla (udávaná v Kelvinech) bude od teplé bílé (2500 K) až po studené bílé světlo (7000 K). Abyste si to zapamatovali lépe – nízká teplota je víc do červena, vysoká víc do modra. Denní světlo má teplotu chromatičnosti 5000 K, která je vnímána jako neutrální bílá. Teplá žárovková barva je někde kolem 2700 K.

Velmi blízká problematika je i takzvaný index podání barev. Vyprodukované umělé světlo, jak jistě sami víte, může pro vás zcela změnit podání barev. Najednou bílá zeď není bílá, ale oranžová, červená přechází do zelené... To je problém takových zdrojů světla, které mají tento index, označovaný Ra, velmi nízký. Pokud chcete kvalitní podání barev, pak hledejte takové žárovky a zářivky, aby se index pohyboval nad hodnotou 80 (maximálně je 100).