Co dělat když praskají zdi

Praskliny ve zdech jsou běžné u starších domů určených k rekonstrukci, ale mohou se objevit i u čerstvě postavených novostaveb.

Na starších domech se podepisuje zub času, případně i nedostatečné základy, na kterých byly postaveny. Zvláště pokud se k původnímu domku později přistavovaly další pokoje, jejich základy mohly být oproti prvotní výstavbě zanedbány - podklad je tak nesourodý a nově vybudovaná část stavby "sedá" do podloží, zatímco původní dům stojí pevně. Do jaké míry jsou praskliny nebezpečné, posoudí přivolaný statik. Ten také doporučí vhodný způsob opravy.

Praskliny v omítce a zdivu nejsou výjimečné ani u nově postavených domů a bývají nejčastějším předmětem reklamací. Je vůbec možné, že v dnešním vyspělém světě při vším pokroku a dokonalých materiálech novostavba nevydrží bez prasknutí ani dva roky? Možné to je. Jednak se na všechno hodně spěchá, investoři stresují stavební firmy nerealistickými termíny, takže se často staví bez ohledu na počasí i bez ohledu na potřebné vyzrání jednotlivých vrstev. A pak je tu také podloží, které pracuje samo o sobě.

Nejméně pevná je jílovitá půda. Ta se pod tíhou stavby pohne vždycky, ještě větší problém ovšem představuje její vysychání, které může být způsobeno například výsadbou stromů v těsné blízkosti domu. Kořeny stromů jsou schopny ze svého okolí vysát veškerou vlhkost až do vzdálenosti několika metrů.

Samotný stavební projekt se samozřejmě skladbě podloží přizpůsobuje, od toho je tady hydrogeologický a geologický průzkum, bez kterého stavbu ani nelze naprojektovat. Odborníci na stavebnictví si dneska poradí i se spodní vodou, přesto ale počítají s tím, že nově postavený dům bude ještě několik let "sedat" do podloží, ať je jakékoli, než se v zemi pořádně ukotví. Tento proces s sebou nese právě výskyt drobných trhlin a puklin v omítce i zdech.

Pokud praskliny nejsou staticky nebezpečné, můžete je zacelovat sami. K jejich výplním je nejlepší použít akrylový tmel, který lze koupit i v malých baleních pod 100 korun - kvůli několika malým prasklinkám tedy nemusíte kupovat celý kbelík. Výhodou akrylového tmelu je, že ho jednoduše vytlačíte z tubičky přímo do krizového místa, případně ho aplikujete prstem, jeho povrch zarovnáte brusným papírem nebo navlhčeným hadříkem a v závěru ho můžete přetřít disperzní barvou. Každou prasklinu je třeba napřed důkladně očistit od prachu a částeček omítky! K tomuto účelu většinou postačí smetáček nebo tvrdší štětec.

Větší praskliny navíc zpevníme spárovací páskou, kterou naneseme po celé délce trhliny vyplněné tmelem. Na pásku opět aplikujeme tmel, aby vyplnil oka pásky a jeho povrch splynul s okolím. Spárovací páska je velmi tenká a nemusíte se bát, že by se pod přemalbou rýsovala.