Co je rekuperace

Rekuperace je zpětné získávání tepla. Přiváděný venkovní čerstvý vzduch prochází přes rekuperační výměník uvnitř vzduchotechnické jednotky, do kterého z druhé strany vstupuje teplý odpadní vzduch z objektu.

Rekuperační výměníky tepla se nejčastěji osazují přímo do větracích jednotek. Rekuperaci je tak možno využít prakticky ve všech typech objektů při hygienicky nutném větrání – a to od bytů a rodinných domů, přes občanské stavby, bazény až po průmyslové stavby. Rekuperační výměníky lze využít i v klimatizovaných objektech – zde dochází v letních měsících k "rekuperaci chladu" – přiváděný teplý vzduch je ochlazován odváděným, klimatizací vychlazeným vzduchem.

Účinnost rekuperace = účinnost zpětného získávání tepla = využití odpadního tepla pro předehřev chladného, čerstvého vzduchu. Účinnost rekuperace se musí pohybovat mezi 0 a 100 %.

Nulová účinnost je účinnost otevřeného okna – teplý vzduch je bez užitku odváděn a studený, čerstvý vzduch je přiváděn do místnosti, která se rychle ochlazuje až na venkovní teplotu.

Stoprocentní účinnost (technicky nerealizovatelné) by byla tehdy, pokud by se přiváděný vzduch ohřál od odváděného na jeho původní teplotu. Místnost by byla větrána bez ztráty energie.

Reálná účinnost rekuperace se pohybuje u běžně dostupných vzduchotechnických zařízení od 30 do 90 %, přičemž účinnost nad 60 % se považuje za dobrou, nad 80 % za špičkovou.

Praxe:

Odpadní vzduch 22 °C předehřeje venkovní přiváděný vzduch z teploty např. −5 °C až na 20 °C. Jasně je vidět, že rekuperace je nutná součást celého VZT systému, sama o sobě „vytápět“ dům nedokáže. Sníží velmi výrazně množství energie, které je potřeba na dohřátí čerstvého vzduchu na teplotu interiéru, ale zde technické možnosti rekuperace končí. Pokrytí tepelných ztrát objektu prostupem, případnou infiltrací a dohřev vzduchu po rekuperaci na pokojovou teplotu musí zajistit topná soustava.