Mýty o vytápění

Kotle v rodinných domech prošly poslední dobou velkou evolucí. S ní ale i neinformovanost a mnoho mýtů.

Přestože vytápění řeší každý majitel nemovitosti, je tento obor stále plný mýtů a polopravd, díky kterým není vytápění efektivní a mnohdy se zbytečně prodražuje.

 

Čerstvé dřevo:

Při spalování mokrého nebo čerstvého dřeva ke zvýšené kouřivosti a emisím, což má za následek usazování dehtu v kotli. Čerstvé dřevo je dokonce horší než dřevo mokré, protože šťávy v něm obsažené při spojení s kondenzovanými párami vytváří extrémně kyselé prostředí, a mohou tak způsobit poškození kotle. Výrobci doporučují topit alespoň dva roky vyschlým dřevem pro zachování deklarovaných parametrů kotle.

 

Moderní kotle bez údržby:

Aby moderní kotle vyhověly emisním normám a držely si nízkou spotřebu, jsou vybaveny řadou technických prvků, které zefektivňují spalování. Odborníci doporučují servisovat kotel každý rok, nejlépe v letních měsících. Náklady na odbornou revizi kotle se pohybují v řádech stokorun a určitě jde o dobrou investici. Správně seřízený a vyčištěný kotel má nízkou spotřebu paliva a bude spolehlivě a bezpečně fungovat.

 

Výkon:

Špatné dimenzování výkonu je problém zejména u kotlů na pevná paliva. Někdy v tomto chybují i samotní topenáři, kteří spočítají tepelné ztráty na dům a vědomě nadsadí výkonovou rezervu, což bylo dříve poměrně běžnou praxí. Výpočet se ale dimenzuje na teplotu -12 °C nebo -15 °C v horských oblastech, kdy by měl kotel dlouhodobě udržet v domě příjemnou teplotu. Takto chladných dní je ale během roku pouze několik, a pokud je kotel naddimenzován, nikdy nefunguje na plný výkon. U každého kotle platí, že účinnost i emise jsou nejlepší při horní hranici regulovatelného výkonu. Pokud kotel funguje na spodní hranici výkonu, má paradoxně vyšší spotřebu i emise. V případě zateplení nebo výměny oken se sníží tepelné ztráty budovy, a je tak vhodné upravit i zdroj vytápění. Z hlediska úspor je nejlepší využívat kotel co nejvíce na plný výkon – například ohřevem vody přes akumulační nádobu, která udrží teplotu vody mnoho hodin.

 

Po zimě vypustit radiátory:

Radiátory se vyrábí z odolných materiálů, nejčastěji jsou ocelové nebo litinové. Díky své konstrukci si zachovají těsnost, i když budou stále napuštěné vodou. Vypuštění vody z radiátorů může způsobovat korozi, protože vnitřní plocha radiátorů začne oxidovat. Po opětovném napuštění pak voda vytéká drobnými prasklinami a koroze dále postupuje. Odolnější jsou litinové radiátory, na které renomovaní výrobci dávají záruku i dvacet let. Ani ty by se však neměly vypouštět.

 

Litina:

Litinové kotle a radiátory byly v 90. letech masivně nahrazovány výrobky z oceli, které se díky své vyšší tepelné vodivosti rychleji zahřívaly… ale ještě rychleji vychladly. Podle nezávislého měření, které provedli termovizí pracovníci VŠB, tepelná setrvačnost způsobuje, že litina se sice zahřívá o několik minut déle, ale získané teplo dokáže uchovat dokonce až o několik hodin déle. Chladnutí je tedy velice pozvolné a nelze říci, že by využití litiny v topenářství bylo neefektivní. Naopak se jedná o generacemi prověřený materiál, který je prakticky nezničitelný. Podle odhadů je životnost litinových výrobků oproti ocelovým více než dvojnásobná, čemuž odpovídá i záruka, která je u některých výrobců až 15 let.