Komín

Kouř je zapotřebí od ohně v domě odvádět. Je tedy důležité postavit správný komín.

Co se vlastně v kotli při hoření děje? Dochází tu k chemické reakci, kdy přivedené palivo se za účasti kyslíku slučuje na další složky. Při tomto procesu se uvolňuje teplo. Správné spalování závisí na ideálním poměru kyslíku a paliva, jejich promísení, konstrukci spalovacího stroje a také technickém stavu celého zařízení.

Se spalování souvisí i výhřevnost. To je informace, jaké množství tepla můžeme dokonalým spálením určité látky získat. Výhřevnost a s ním spojené spalné teplo pak určuje, jak účinný máme spalovací proces. Maximální hodnota 100 % však může být překročena. Moderní kondenzační kotle totiž dokážou ochlazením spalin získat další teplo (takzvané výparné), kterým navýší účinnost. Ovšem jde jen o teoretické hodnoty. Vše se totiž vztahuje na výše uvedenou výhřevnost. Pokud bychom totiž měli spalovací proces s účinností vyšší než 100 %, překračovali bychom platnost prvního termodynamického zákona a postavili bychom perpetum mobile.

Je tedy jasné, že komín musí odolávat neskutečné polívce nepříznivých vlastností. Například výše uvedená kondenzace vodních par nastává v takzvaném rosném bodu. Ten je například u spalování uhlí někde mezi 60-80 °C, a pokud jde o uhlí nekvalitní s vysokým obsahem síry, ještě výrazně roste. Zkondenzovaná voda na stěnách komína je vlastně kyselina, která v sobě nese sloučeniny všech látek, které vycházejí ze spalovacího procesu. Takže pokud se dostane do materiálu, dokáže ho velmi účinně narušovat. Proto je důležité vypočítat komín tak, aby na konci komína nebyla teplota pod rosným bodem. Pokud by se tak stalo, musí být komín vystavěný z materiálu nenasákavého, kde komín má lapače na kondenzát. To je typická součást spalinových cest kondenzačních kotlů.

Další a neméně důležitou součástí propočítání komínových cest je jejich statika. Komíny musí být staticky určitá tělesa, která unesou nejen svou váhu, ale i dynamické zatížení od větru a v některých případech i tepelně dilatační změny. Například u izolovaných komínů musí být zaručena tepelná dilatace vložky vůči nosnému prvku.

Samozřejmě, že komín musí odolávat vysokým i nízkým teplotám, korozi, tlaku a vyhoření sazí. Posledně jmenovaná situace může potkat všechny komíny, ve kterých se usadily saze. Ty vytvářejí společně s kondenzátem velmi specifický chemický vzorec, který má tendence se vznítit a hořet, a to extrémně vysokou rychlostí plamene pod vysokými tlaky. Takový „výbuch“ v komíně tak může těleso zcela poškodit.